Technické konopí v České republice

kombajn při zpracování konopí

Konopí, konkrétně jeho středoruské odrůdy, patří vedle lnu k tradičním vlákenným rostlinám pěstovaným na našem území.

Největšího rozmachu dosáhlo jeho pěstování v 18. a v první polovině 19. století. Po roce 1840 byly do provozu uvedeny tři továrny na zpracování vláken (textilní továrna J. R. Schindlera u Č. Krumlova, přádelna konopí firmy Heinik v Přerově a závod p. Peruce v Kunově).

Od počátku 20. století podléhaly domácí producenti vlákna levnějšímu dovozu bavlny, juty a sisalu a později boomu syntetických vlákenných materiálů (silon, nylon,…). Na Slovensku a na Podkarpatské Rusi zůstávalo pěstování konopí i nadále rozšířené. Pěstovalo se zde v selských usedlostech a jako rostlina domácí se tak i zpracovávalo. Získané vlákno sloužilo především k výrobě motouzů, provazů, pytlů, sítí apod. V porovnání s Rakouskem, kde se počítala rozloha konopí na desetitisíce hektarů, byly však naše stovky zanedbatelné.

Osevní plochy se po 1. světové válce pohybovaly v Československu kolem 9000 ha, v roce 1930 poklesly na 4500 ha. V roce 1935 při osevní  ploše 7394 ha k nám bylo dovezeno  3500 tun konopí. V té době odborné časopisy píší o konopí jako o ,,nové náhradní plodině“. O jeho pěstování se rozsáhle diskutovalo, odborníci se zabývali výzkumem a pokusy s kvalitními odrůdami. Rozšíření pěstování však naráželo na podobné problémy jako dnes. Chyběl zpracovatelský průmysl a tedy odbyt vypěstovaného materiálu. Výkupní ceny určoval levný dovoz především z Ruska, Itálie a Jugoslávie. V českých zemích bylo konopím setým naposledy oseto podle údajů Českého statistického úřadu 220 ha v roce 1955, v dalších letech se jeho pěstování přesunulo na území Slovenska. Tam bylo pěstováno v nejúrodnějších oblastech Podunají a Nitranska. Začátkem 60. let byla vyšlechtěna místní odrůda Rastislavické. Poslední tírna na Slovensku ukončila provoz v roce 1987. Většina strojního zařízení byla od té doby rozprodána nebo znehodnocena.

V letech 1996-1999 probíhal na žádost Národní agentury pro zemědělský výzkum MZe ČR projekt ,,Vhodnost pěstování konopí pro průmyslové využití v České republice“. Projekt zpracovával bývalý státní výzkumný ústav Agritec, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. ve spolupráci s dalšími subjekty (Výzkumný ústav roslinné výroby ad.). Výzkum prokázal, ,,…že konopí seté je perspektivní technická plodina se širokými možnostmi uplatnění v různých odvětvích průmyslu“. Výstupem projektu je metodika pěstování technického konopí v ČR. Do roku 1996 nebylo u nás pěstování konopí v rozporu s legislativou, neboť v listině povolených odrůd byly zapsány hned dvě konopné odrůdy (Rastislavské a UNICO B). Pravdou je,  že nesplňovaly současné přísné normy EU co se týče obsahu THC pod 0,3 % (ústní informace p. Holubáře z ÚKZUZ, www.ukzuz.cz) 1. Ledna 1999 vstoupil v platnost zákon č. 167/98, ,,O návykových látkách“, který upravuje pěstování konopí spolu s mákem. Zákon nevyžaduje povolení k získávání, skladování a zpracování konopí k průmyslovým a pokusnickým účelům, jakož i obchodu s konopím za těmito účely. Pěstitelé konopí na rozloze větší než 100 m2 mají ohlašovací povinnost u místně příslušného pracoviště celní správy. Místo nevyhovujících odrůd Rastislavické a UNICO B byly v roce 1999 do Listiny povolených odrůd ČR zapsány dvě odrůdy technického konopí, Ukrajisnká JUSO 11 a polská odrůda BENIKO, s obsahem THC hluboko pod 0,3 %. Distribucí osiva byla Ministerstvem zemědělství ČR pověřena firma Agritec, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. Platná legislativa však umožnila dovoz osiva i dalším subjektům se šlechtitelskou licencí. Po vstupu do EU a otevření trhu s komoditami je možné dovézt a vysévat jakoukoli odrůdu zapsanou na listině povolených odrůd EU, např. Fedora, Futura, Kompolti ad. U nás je v současné době uvedena v seznamu odrůd, zapsaných ve Státní odrůdové knize, pouze odrůda Beniko.

V roce 2001 bylo pěstování konopí setého, jak pro vlákno, tak i pro energetické využití zařazeno do systému státní podpory v rámci programu omezení produkce potravin a krmiv na orné půdě (uvádění půdy do klidu). Nařízením vlády č. 86/2001 Sb. byly stanoveny podmínky pro poskytování finanční podpory (5500Kč/ha). Žadatel o tuto podporu musí doložit, že konopnou produkci dodal odběrateli za jiným využitím, než je produkce krmiv, osiv nebo potravin. V roce 2004 klesla podpora na 2000Kč/ha. Dotaci 2700Kč/t zpracovaných stonků ale obdržel i prvozpracovatel. Další pokles podpůrných dotací je očekáván i v dalších letech. Rozvoj konopářství byl od poloviny 90. let určován především zájmem tradičních zpracovatelů lnu, kteří využívají podobné technologické postupy. Jednotlivé lnářské subjekty jsou až na výjimky sdruženy ve Lnářském svazu ČR. Pod jeho záštitou se od roku 1999 pravidelně konají  Dny lnu a konopí a Sklizňové dny konopí.

Vedle lnářů se po roce 1999 vyprofilovaly nové, výhradně na konopí zaměřené subjekty. V dubnu 1999 vzniklo občanské sdružení Konopa, které pomocí webových stránek, účastí na ekologických a kulturních událostech a pořádáním odborných i laických vzdělávacích i prodejních akcí (např. veletrhu Kono-business) šíří informace o ekologických, ekonomických a sociálních benefitech hospodářského využití konopí, zprostředkovává komunikaci jednotlivých subjektů a podporuje tak rozvoj konopářství v ČR. V roce 2005 se velká část podnikatelských subjektů sdružila v nově vzniklém Konopářském svazu České republiky (KSČR). Ten nově zastupuje zájmy producentů konopí před státními úřady. Usiluje také o vznik odbytového družstva a dalších podpůrných struktur.

Mezi pěstováním konopí a produkcí konopných výrobků od počátku chyběl článek prvozpracovatelství, tedy tzv. tírna. Tírna slouží v řetězci zpracování konopí k oddělení vlákna od dřevité hmoty stonku – pazdeří. Jestliže se po počátečních neúspěšných pokusech některým zemědělcům dařilo v dalších letech konopí sklízet, zpracování sklizených stonků se dlouho vyřešit nedařilo. Předmětem státní podpory konopného sektoru byla proto v roce 2002 desetimilionová dotace ministerstva průmyslu a obchodu na nákup představené linky pro prvotní zpracování konopného stonku z kulatých balíků. Linku o výkonu 2000 kg/h zakoupil závod na zpracování lněných stonků Lenka Kácov. Výkupní podmínky nastavené vedením závodu trvající nedostupnost skutečně spolehlivé sklizňové techniky ale dál odrazují případné zájemce o pěstování. Pro pěstitele ze vzdálenosti větší než 30 km se prodej materiálů do Lenky Kácov nevyplatí. Tírna tak ve dvousměnném provozu zpracovává místo konopí olejný len. Zájemci o pěstování technického konopí proto musí hledat jiné možnosti. Jednou z nich je malokapacitní tírenská linka Jihočeských Strojních dílen České Budějovice-Homole. Prototyp zařízení je instalován a zdokonalován přímo v zemědělském provozu v Chlumu u Rakovníka. V současné době dosahuje kvalita výstupní vlákenné suroviny kvality vyžadované papírenským průmyslem (obsah pazdeří aj. nečistot do 20 %). Odběratelem takového vlákna jsou např. Olšanské papírny, které využívají konopnou koudel pro výrobu cigaretových papírků. Využitelná roční kapacita papíren je 3 – 5 tisíc tun vlákna, což představuje produkci z 2-4 tisíc hektarů.

Na území ČR kromě toho v současnosti fungují tři závody, které zpracovávají vlákenné materiály pro automobilový průmysl. Jejich roční zpracovatelská kapacita přesahuje 1000 tun vlákna, což představuje možnost navýšit plochy o dalších 500-1000 ha. Poptávka po konopné surovině u nás tedy dlouhodobě několikanásobně převyšuje nabídku. S ohledem na tuto skutečnost je uváděn předpoklad vysokého nárůstu pěstované plochy v následujících 10 letech. Podmínkou odbytu je cena konkurenceschopná cenám lnu, juty, kenafu a dalších vláken ze zahraničí.

Zemědělci (a nejen ti čeští) pod tlakem konkurence v odbytu potravinářských plodin stále častěji pátrají po alternativách, které by jim zajistily stabilní příjem a perspektivu dalšího rozvoje hospodářství. Nedořešené problémy se sklizní a prvozpracováním  u nás donedávna brzdily růst konopařství jako jedné z atraktivních alternativ. Osevní plochy se tak od roku 1999 až do roku 2005 pohybovaly převážně pod hranicí 400 ha. V pěstebním období roku 2006 však došlo na české konopné scéně k průlomu, když se podnikatelské skupině z Hodonínska podařilo zainvestovat tírnu domácí výroby s kapacitou cca 1000 ha. Osevní plochy se na to konto vyšplhaly na necelých 1300 ha. Zda bude tento trend pokračovat, závisí především na schopnosti ostatních zainteresovaných subjektů získávat investice, třeba i ty dostupné v rozvojových fondech EU, pro životaschopné realizační projekty. Vzhledem k nedostatku velkých investorů (a nižší míře rizika) se zdá být nejschůdnějším řešením využití malokapacitních zpracovatelských technologií (s roční kapacitou kolem 350-500 ha). Vývoj malokapacitních technologií probíhá paralelně v různých zemích světa (Rakousku, Velké Británii, Kanadě, Švýcarsku). Před dvěma lety na tuto oblast zaměřila pozornost také česká konstrukční kancelář Tebeco, která od té doby rozvíjí komplexní výrobní program zpracování technického konopí. Rok 2007 přinesl první úspěchy se sklizňovou technikou práce na vývoji mobilního dekortikátoru, technologie vynalezené Georgem W. Schlichtenem počátkem 20. století v USA, jsou úkolem pro následující období. Lokálně zakotvené zpracovatelny využívají energeticky nenáročných malokapacitních technologií plně naplňují kritéria ekologicky šetrné a díky uzavřenému cyklu výroby (omezení dopravy odbytem v regionu, výrobou energie z odpadů z výroby) také konkurenceschopné produkce. Spolu s možností rozvinutí regionálních druhozpracovatelských provozů pak nabízejí perspektivu pro oživení hospodářské aktivity na venkově a tím i dlouhodobé zlepšování životní úrovně jeho obyvatel.

zdroj: Konopí a konopné drogy




Konopný shop